Devět vočí

Asi víte, že Google Street View je služba, která na internetu umožňuje virtuálně procházet nejrůznější místa po celém světě. V teple svého obýváku můžete prolézt kdejaké kouty naší planety - města i přírodní krajiny.

I Češi budou mít v brzké době několik želízek v ohni - Prahu, Olomouc, Český Krumlov a Hřensko. Hlavní město už je zdokumentované. Zbývá počkat nějakou dobu, než u Googlu všechno zpracují a Praha bude on-line. Ostatní tři destinace na sběr dat teprve čekají - bude je brázdit auto nebo tříkolka osazená speciálním kamerovým systémem. Devět fotoaparátů a tři laserové skenery snímají z projíždějícího vozu své okolí - každých 10-20 metrů. Nonstop. Včetně kolemsepohybujících lidí, aut a vlastně všeho. A tak je na Google Street View možné spatřit opravdu lecos. Každá fotka sice projde spoustou filtrů (obličeje lidí jsou automaticky rozostřeny, poznávací značky aut rovněž), přesto při svých virtuálních toulkách narazíte čas od času na hodně absurdní scenerie. Některé takové ukazuje následující stránka.

Mařeno z Nechanic, nepí tolik a zahrej nám víc

Stoupnout si na pódium v Balbínce není jen tak. Místní jeviště totiž v sobě zahrnuje několikero parametrů, jimž ne každý soubor dostojí. Leckteří místo stylové čistoty ryzí oceli dávají přednost přeprodukovanosti. Stoupnout si na pódium v Balbínce a nevědět (anebo vědět, nevím, co je horší), že vás sleduje kritické oko redaktorů MRev, je už na pováženou. Co si budeme povídat, jedna recenze ve vlivném, stylotvorném a čteném periodiku může hudební těleso definitivně pohřbít - či naopak nakopnout jeho kariéru do nadoblačných výšin

Jestliže si zkusíme prohnat googlem slovo "Piosenki", začneme se prodírat hustým polským digitálním mlázím, avšak někde mezi Ewou Farnou a festivalem v Sopotech možná narazíme na pražskou skupinu Piosenki. Ta obohacuje již tak pestrou kytici domácích stylů o žánr folk-folklór. Co to je, ti neporadim, ale Piosenki hrají eklektický hospodský šraml s trochou ethno napodobenin. Zdařile zvládnuté židovské písně se tak mísí s indickou omáčkou, jelikož však nepředpokládám, že by někdo z kapely uměl bengálsky, jedná se patrně o sigurrósovský postup vynalézání vlastní hatmatilky, která se pak vydává za jazyk národů, jež dováží čaj a kávu. Nelze se tedy divit, jestliže má náročnější strávník občas pocit, že někomu v kuchyni ujela ruka s laciným umělým karí. Hudba Piosenek přitom dochucovadla nepotřebuje - prostě proto, že je dobrá. Pohlreicha na ně.

Osmá hodina odbila, chval každý otec svého syna. Vcházím do dveří a po absolvování náboru jakéhosi bohulibého občanského sdružení a přispění na vejvar usedám na barové stolici. Lokál je plný, větráky hučí, vrtulníky shazují napalm. Přichází Piosenki: zpěvák, harmonikář a kytarista Véna je něco jako Michael Rittstein - přišel na svět již s pěti pivy v krvi. Po několika písních přichází nepříjemné Dežo ví: mám přesně stejný pocit jako při koncertě Stones pouhý den po oslavě Mickových šedesátin: spadl řetěz a nyní se řítíme samospádem. Všechno je jakoby v pořádku, ale nějak to není ono. Nutno říci, že v druhé polovině koncertu - po celkem vtipné gerontologické vložce - se kolo přece jen dostává přes nástrahy setrvačnosti a šplhá se zpět do kopce. Fuf, mýtnému u vchodu padá balvan ze srdce, který je slyšet až na bar, kde obdržela stan redakce.

A produkce? Zazněly pecky skoro všecky, Strýc podzim i Archanděl Gabriel, vlezlá Tvář i příjemná Hospocká poézyje. Jako poslední přídavek pak tklivá Kapitalistická, řízný kousek s jednoduchým textem proti panstvu a neřádu. Lehký (a poněkud trapný, pozn. red.) antiklerikální nátěr přivádí nevolnické milieu k dokonalosti. Aristokracie z řad MRev tiší své pobouření v pivu, z pána se stává opět kmán.

Verdikt: Na Piosenkách je to jako na Stounech. Zkus ale jít na jejich jinej koncik než ten včerejší. Jindy to šlape.

Kus naší historie

Hádej, čtenáři, co představuje výše zobrazený technický nákres. Správně, je to ikosahedron s oříznutými vrcholy - princip fungování geodetické konstrukce. Za jeho vynálezce bývá považován Richard Buckminster Fuller - americký architekt a filozof. Svůj vynález si nechal patentovat v roce 1954 a později jej použil v řadě svých realizací, např. na pavilonu USA na Expu 67 v Montrealu.

Fotbaloví historici však při jméně Fuller určitě zpozorněli. Ano, ten samý Fuller je i autorem prvního FIFou oficiálně schváleného fotbalového míče. Krejčí společnosti Adidas ho šili již od roku 1963 a jako typ Telstar jej v r. 1970 uvedli na šampionátu v Mexiku. Tahle kulatá věc, odborně nazývaná Buckminster Ball, však má, zdá se, poněkud komplikovanější historii. Nákres v záhlaví článku totiž pochází již z roku 1920 a načmáral jí nikoliv američan, ale němec Walter Bauersfeld pro firmu Zeiss. Je to schéma fungování báně planetária na střeše továrny v německé Jeně postavené v r. 1924. Jeho podobnost s fotbalovým hracím kamenem je však do očí bijící! Pojďme tedy opravit kus historie ...

Při psaní článku jsem čerpal z knihy¹ Mirka Bauma, profesora na Technické Univerzitě v Cáchách. Slovo fotbal v ní sice nenajdeme, vysvětlení pravého autorství fotbalového míče však ano. Baum tvrdí, že doličný nákres byl po druhé světové válce spolu s dalšími materiály archivu firmy Zeiss přemístěn na americké letiště v Dayonu. Tam byly všechny dokumenty pečlivě prozkoumány odborníky americké armády. A jelikož s ní byl Fuller zadobře, dost možná se mu dostaly do rukou i výsledky Bauersfeldovy práce. Byť jeho jméno ve Fullerově díle nefiguruje.

Na základě těchto hypotéz si redakce Metal revue troufá tvrdit, že uvádět jméno německého inženýra v přehledech fotbalových dějin by bylo minimálně vhodné. Například takto: Telstar 70 Mexico by Buck Fuller feat. Walter B

Party ride

Vyběhneš. Venku déšť. To zas bude. Dobíháte poslední metro. Za krkem víc vody než alkoholu. Necvakáš, lítačku nemáš. Za půl hodiny jste na místě. Čekáte na vstup. 20 min a pár snědejch nabouchanců se na tebe přísně podívá nevědoucíma očima. Můžeš vejít. Vstup pět éček pro tebe, ostatní 0. Jsou ještě děcka. U šatny nátřesk. Co naděláš. Před druhou konečně v hlavním sále. Lidu jak smetí. DJ ví, že hraje dobře. Zase se plete. Od kluka s přízvukem si objednáš Mojito. Lidí moc, dáš si rovnou dvě. Tak co to tu máme. Klasika. Pondělky nebudou jiný ... Disco ještě šlape. Mizíš. Chlápek v šatně to nemá pod kontrolou. Vypadneš. "Einmal Döner mit alles ohne scharf". Koukneš na taxikáře. Pohled ti oplatí. Sedáš. Nemá z tebe radost. Snaží se konverzovat. Mlčíš. Chce po tobě 7, platíš 100 necháš mu 10. Za 20 metrů ležíš v posteli už v 5. Jen proto aby tě v 8,5 vzbudili kumpáni, co si počkali až do konce. Cool. To zas bude den.

Mufin

Multi-Feature Indexing Network (MUFIN - nezaměňovat s písní Easy Muffin od Amona Tobina a už vůbec ne s Mufem) je projekt z dílny Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně. V současnosti má podobu internetového vyhledávače obrázků. Od ostatních hledačů se ale podstatně liší. Zatímco např. na images.google.com specifikujete dotaz pomocí klíčových slov, která mají být obsažena v názvu nebo popisu požadovaných dat, Mufinovi zadáte přímo referenční bitmapu. Jako odpověď dostanete galerii obrázků odpovídajících tomu vašemu (více či méně ... posuďte sami).

Co je však zajímavější, Mufin dokáže teoreticky pracovat i se spoustou dalších formátů. Mezi jinými i s audiem. Což osobně považuji za hodně převratnou pochystávku. Nevyhledávali byste tím pádem klasicky pomocí slovního popisu (jméno skladby, autora, atd.), ale přímo podle konkrétních úryvků hudby vámi uploadovaných na server. Výsledkem by pak mohl být výpis nahrávek, které obsahují pasáž podobnou zadanému vzorku.

Sice zatím taková implementace neexistuje (alespoň ne veřejná), už teď ale můžeme spekulovat o možnostech, jež by nám podobný vynález nabídl. Jestli si například někdy říkáte "tak tahle píseň vykrádá nejmíň sto dalších", nebude nic snazšího než poprosit Mufina, aby vám ty památníky lidské průměrnosti našel. Troufám si tvrdit, že výsledky, které budeme od audio-vyhledávačů dostávat, budou pro mnohé z nás (ne)mile překvapivé. Kolik podobností mezi zdánlivě rozdílnými "hudbami" najednou vyleze na povrch ...

V celém projektu vidím pouze jeden drobný háček. Sice budeme mít technologii na porovnávání hudby, nebudeme mít ale dostatek materiálu, v němž bychom mohli hledat. Stávající verze Mufina je napojena na databázi Flickr, kde uživatelé sdílejí na 50M fotek. Obdobná stránka s audiem však není. A dost pochybuji, že by hudební společnosti jen tak uvolnily své nahrávky, aby mohly být zpřístupněny a indexovány na internetu ... zdarma.